VÍKENDOVÁ PRÁCE RECRUITERKY

V poslední době se roztrhl pytel s konferencemi a meetupy. Tu máme code retreat, tam máme lambda meetup, minulou sobotu byl develcz a to máme teprve březen. IT recruitery bychom napočítali ale na prstech jedné ruky. Na menších meetupech bych se ani nedivila, ale potkat jich tak málo i na develu je docela zklamání. Nevadí. Tím líp pro mě.

Vraťme se ale zpět k develu. První přenášku v 9h jsem samozřejmě nestihla. Blbý výluky! Aspoň, že mi Honza držel místo. Cestou do Nové budovy VŠE se mi vracejí sladké vzpomínky na doby studia. U vstupu se na mě usmívají koláčky a kafe. Neodolám. Uzmu koláček, seberu vodu a běžím na přednášku.

Letos tady mělo stánek navíc ještě O2 a hostovalo hacking soutěž. V prvním patře pak připravovali lidi z LMC skvělé čaje. Juicymo vystavovalo naproti různé tech hračky, od Raspberry Pi, až po minirobůtky a neuvěřitelně pohodlné polštáře. Vždycky pípaly, když jsem se s jedním polštářem vzdálila. Ukrást je domů bylo nemožné. Bezpečnostní systém byl nehackovatelný. 

Přednáškám jsem se snažila porozumět. Někdy to šlo, občas to bylo slabší. Většinu času jsme ale stejně trávili v čajovém koutku LMC a řešili hlavolamy, které tam na nás přichystali.

Nejzajímavější rozhovor se pak točil kolem platů pro vývojáře v ČR. Jakub N. se rozvášnil nad americkými firmami kazící český trh a rozvinul filosofickou debatu na téma férovosti těchto nabídek vůči lidem v drahých oblastech (Bay area, New York, London centre apod.). To víte, každý má trochu jiné provozní náklady (myšleno bydlení, manželka a děti). 

Jakub K. se pak zajímá o téma distribuovaného týmu a jak zvládnout komunikaci mezi pobočkou v USA a ČR. Další ožehavé téma dnešního světa. Jakub N. navrhuje vyslat týmy na delší pracovní výlet do druhé pobočky. Není to ultimátní řešení, ale rozhodně to zlepšuje porozumění mezi oběma pobočkami.

Afterparty se konala v krásně prostorném kafé Muzeum. Občas si říkám, proč ještě chodím na ty konference, když už je skoro všechny už znám. Takovéto:

„Jak se jmenuješ?“

„Erik.“

„Erik P., že jo?! Mluvili jsme spolu před půlrokem. Pamatuješ si mě?“

Když mi nějaký ITák řekne jméno, automaticky mi hlavě proběhne „search in progress“. Je to smutný příběh pracovní deviace. Nakonec se rozpovídáme a dozvím se spoustu interních informací z firem, co se kde děje, kdo si na koho stěžuje a hlavně konečně ty kluky vidím naživo. Dozvím se jejich příběhy o cestě za prací snů. To je asi hlavní důvod, proč chodím na tyhle akce – networking, networking, networking.

Chválím proto organizátory develu, že udělali letos oficiální afterparty (jídlo a pití zdarma). Povedlo se!

 

###message