HIRING, HIRING A ZASE HIRING… ASI Z TOHO PADNU NA ZADEK!

Od začátku roku jsem přečetla celkem dost článků o tom, jak válka o IT talenty sílí, firmy musejí vymýšlet nové způsoby, jak je nalákat k sobě, a recruiteři by měli hledat nové cesty, jak se kandidátům dostat pod kůži. Člověku se jen panenky zatočí, když se podívá na pracovní portály, jak je velká sháňka po vývojářích, devops nebo security lidech. Že by sloučení Avastu/AVG a stěhování velké části vývoje HP do Indie trhu nepomohla?

Očividně ne. Co jen se zpráva roznesla, recruiteři se jako supi vrhli po těchto firmách a dobří kandidáti už jsou na core rozebraní.

Přemýšlím, co dál dělat. Jak zlepšit nábor? Kde hledat kandidáty? Jak se s nimi seznamovat? Jak s nimi komunikovat? Docela mi z toho bolí hlava.

Velmi dobré tipy dává třeba Lovec Hlav ve svém posledním článku. V podstatě se ale omílá dokola pořád to samé. Je nedostatek IT lidi a bude jich velký nedostatek. Konkurence je velká a musíte se snažit ze všech úhlů pohledů od firemních benefitů (viděla jsem nějaké kanceláře na Bali), firemní kultury a její PR až po kredity na taxi (myslím, že to byla Kiwi). No dobře, tohle dělají firmy.

Co dělají potom recruiteři?

Zase znova poslouchání podcastů, aktivní učení se programovat (kamarád teď začal dělat krátké kurzy zdarma), sledování novinek na tech blozích a v neposlední řadě chození na meetupy…

Říkám rovnou, nejsem bůh. Podcast stačím sledovat jen jeden, můžete 2x hádat který. Už se 2. týden dokopávám k tomu, abych konečně zašla na první lekci programování. Tech blogy čtu matně z tramvaje, a to jen když vidím doporučení od nějakých známých. A chození na meetupy, to je kapitola sama o sobě. 🙂

Are we welcomed there?

V posledním měsíci už se mi stalo 2x, že mi zrušili vstupenku kvůli tomu, že nejsem vývojář. Vývojáři mají přednost, to je jasné. Tak já se firmám nedivím. Je to jejich náborová akce. Mít na své náborové akci cizího recruitera, tak se ho snažím taky odstranit ze seznamu. 😀 Nepopírám však, že je mi z toho trochu smutno.

Začínám si proto vybírat takové meetupy, které nejsou pod záštitou konkrétních firem, ale spíše jednotlivců. Účast je tam menší, za to jsem mnohem více vítaná. Poslední akce, co se fakt povedla, byla akce PragueJS minulou středu. Témata zajímavá a i já jsem tomu rozuměla a něčemu jsem se zase přiučila. Pak jsou tady meetupy jako Lambda, Ruby, DevOps apod.

Navíc jsem se naučila na těchto akcích „neprodávat“. Myslím, že není nic horšího, než potkat recruitera na meetupu a poslouchat ho 10 minut mluvit o tom, jak je ta nabídka úžasná a že byste měli tu změnu přece jen zvážit. Někdy je mi dokonce nepříjemné o práci mluvit a otočím to na jiné téma. Mnohem lepší je naslouchat a udělat si přátele.

Dále je to e-komunikace.

Nedávno jsem (zase) dostala solidní studenou sprchu od kandidáta, který rozebral můj email do posledního slova a pak dodal odkaz na článek od Misantropa, kde pojednává o náboru vývojářů. Určitě stojí za to si ho přečíst. Nejdůležitější body jsou zmíněné samozřejmě až na konci: …vývojář se stejně rozhoduje na základě smysluplnosti projektu a kvalitního týmu lidí, se kterým bude dělat…“

Ke svému překvapení jsem z emailů akorát musela odstranit hastagy :D, a možná podrobněji popsat projekt? Nevím. Když jsem to udělala předtím u jiné firmy, dostala jsem zase zprdnuto za to, že je to moc dlouhé. Je těžké najít tu jedinou správnou cestu. Nicméně stále je co se učit…

Tak jen pro začátek, co jsem se dozvěděla:

Netykat při prvním emailu.
Nepsat žádné „pro našeho klienta mezinárodní finanční instituci.“
Lokalita, peníze, projekt.
Žádné # – není to twitter.
Když má na profilu napsáno, že nehledá, tak opravdu NEHLEDÁ. Ale třeba tomu přizpůsobit email a napsat, že je jen informační pro dotyčného.
A posílat opravdu relevantní nabídky, resp. aspoň podle toho, co jsem schopná vyčíst z profilu.
To je prozatimní půlnoční souhrn myšlenek. Zase přijdou další.