MUSÍM ŘÍCT, ŽE LETOŠNÍ WISEPHORA BYLA DOST INTENZIVNÍ…

Ráno, ještě trochu unavená z warm-up party předchozího večera, jsme s Filem přijeli na místo činu, kde se měla konat ta velká show. Byla jsem fakt zvědavá na prezentace, které tam budou, protože podle všeho už jsme vyčerpali témata minulý rok.

Ale opak bylo pravdou. Prostory La Fabrika byly mnohem komornější, takže to házelo i zdání větší zaplněnosti účastníky. Na přednáškách jsem se náramně bavila a vydržela jsem sedět snad na všech. Musím vypíchnout pár poznatků, nebo to byly aspoň věci, které mě zaujaly natolik, abych si je pamatovala.

Dan Franc a jeho mraveniště.

Ještě hned na začátku pouštěl video slavné křižovatky v Hanoji, za což u mě dostává bonus point. Samozřejmě křižovatka jela i bez osoby řídící dopravu.

Ale zpět k mravencům. Bylo dobrý pozorovat rozdíl v chování mezi mravenci a lidmi. U mravenců prý také 20% vůbec nepracuje nebo dělá opak toho, co by mělo. Třeba když nesou jeden list, tak 1 z 5 třeba jde na opačnou stranu, než by měl. Lidem jste dali kostky na stavení mostů a ten most vypadal spíše, jako kdyby tam ty kostky někdo náhodně pohodil. Aneb i když jste jim zadali nějaké úkoly, vždy tam vstoupil ten lidský faktor – „nutkání být kreativní“ nebo „aby to bylo rychle udělané“. Musím se na mravence podívat někdy pořádně na zahradě.

Dále bylo zajímavé podívat se do finančního ohodnocení, (jak tomu říkali?) nejsvobodnější firmy? Pavol Lupták velmi hezky ukázal vše na číslech. To rozdělení mi přijde férové. Tenhle slide mi přišel nejpraktičtější. Jinak samozřejmě další atributy, které přispívají k tomu, aby u vás někdo dělal: smysl práce, svoboda výběru projektu, neomezená dovolená, časoprostorová flexibilita/volnost, žádné direktivní řízení, přímost atd. To už jsme slyšeli několikrát.

Teď když zpětně čtu program, tak ten druhý úsek si pamatuju jen matně, protože další úsek, kde byl Karel Janeček, Jirka Fabián a Dan Steigerwald byl tak silný, že vymazal dojmy z předchozích přednášek. Teda aspoň u mě.

Karel Janeček a jeho Demokracie 21 pro spravedlivější rozhodování, kdy volič má k dispozici více než jeden hlas a někdy i plus jeden negativní hlas. Třeba volby nového prezidenta(21): „Kohokoliv jen ne Zemana“. 1 pozitivní pro Štogla, 1 pozitivní pro Chaloupka a 1 negativní pro Zemana. (Uvádím čistě jako příklad. Můj politický názor si nechám pro sebe. 

Tyjo, možná letos půjdu i volit. Trochu mě pan Janeček navnadil.

Steida samozřejmě přednášku o demokracii úplně rozstřelil tím, že demokracie prostě nefunguje, a začal svou přednášku o anarcho-kapitalismu. Znova opakoval, že je to ne-nadvláda a není to bezvládí. Daň je zlo. Pojďme zvolit více prezidentů nebo žádného. No klasika. Znáte Dana.

Co mě rozstřelilo bylo selfie 2 policejních důstojníků, co zachránili jednoho opilce tím, že si ho odvezli domů, nafotili se jeho mobilem, aby mu druhý den mohli ukázat, co se stalo. Ano. Tohle přesně znamená „Pomáhat a chránit“. Furt čekáme na tu policejní aplikaci, o které mluvil minulý rok. Dane?

Filemon měl improvizovanou prezentaci, takže do úterý rána neměl ani slide, ale pak to šlo samozřejmě hladce. Z jeho prezentace jsem pochopila, že ty krásné spící princezny má cenu probouzet. Jako příklad uváděl Topmonks, který všem dával self-management, ale chyběl tam prvek self-organization. Tyto princezny stojí za to probudit a zachránit.

A pak jsou tady ty ošklivé spící princezny jako IBM, o kterých říkal, že můžeme nechat umřít, nebo zatuchnout. Jsem si docela jistá, že to v jeho podání znělo mnohem vtipněji.

Jezevec aka Kapitán aka Petr Pouchlý se svým jobcraftingem taky zaujal, akorát už nevím čím? Určitě to bylo něco s hledáním práce, která vás nejen baví, ale taky vám musí jít. Taky by bylo dobrý, kdyby vám dokázala zaplatit účty a dělala prospěch i jiným lidem. Klasické ikigai.

Petr Kadlec nám to pak krásně vše zakončil výletem do mozku přes neurovědu. Líbila se mi myšlenka, že „hledání ultimátního a trvalého štěstí v životě je jako hledání svatého grálu“. Jsem si jistá, že tuhle pravdu známe všichni.

Pozastavila jsem se pak nad jeho rozdělením musím a chci. Samozřejmě musím platí pro činnosti, u kterých nám to nedává smysl, a chci je prvek, který nám to štěstí přináší. Musím přiznat, že dost často v mé práci převažuje ten prvek musím. Vůbec však nemohu tvrdit, že bych nebyla šťastná.

Jsou věci, které člověk zkrátka udělat musí, i když ho nebaví. Třeba chození na poštu nebo úřady. Repetitivní administrativní práce spojená s mojí prací. To jsou věci, kterým se nevyhnete. Jasně, že na to můžete najmout jiné lidi, kteří to udělají za vás. Ale za chvíli byste ztratili přímý vliv na svůj život a ani byste nevěděli, jak se dělá rezervace do restaurace. Nejsem zastáncem “dělej jen to, co chceš.”

Nemohu říct, že jsem 100% času šťastná se svou prací, samozřejmě. To není snad nikdo, nebo je někdo z vás pořád šťastný v práci? Vidím však smysl a cíle, které jsem si vytyčila. A věřím, že člověk by na sebe měl být tvrdý, aby se neustále posouval dál. Jinak zakrní. Proto se kupí někdy to „musím dokončit ty reporty“ nebo „musím zadat ty informace do databáze“, abych mohla dojít k tomu „chci vám změnit život tím, že vám najdu práci, kterou budete chtít dělat a budete šťastný/šťastnější.“

Tož byla chvilka filosofické debaty sama se sebou. Po prezentacích se samozřejmě rozjela after-party. Na zahradě probíhaly příjemné diskuze na témata kapitalismu, vzdělávání, kdo co zastává, víra vs fanatismus, systémové korupce, proč všichni tvrdí v poslední době, že je něco „disruptive“ atd. Rozhodně zajímaví řečníci i obecenstvo, se kterým jsem si krásně vyměnila názory.

Příští rok zase a ještě lépe?